Vzpomínáte si na dobové lahůdky za tři šedesát v kultovním bufáči Koruna na Václavském náměstí?

Retro 02. dubna 2016 | 03:00 — Ilona Cílková
Vzpomínáte? To byly lahůdky... / Archiv
Automat Koruna sloužil Pražanům více než šedesát let a pamětníci na něj nedají dopustit. Při této vzpomínce se mnohým zaleskne slza v oku a začnou se sbíhat sliny na proslavené lahůdky. Na jeho „počest“ vznikla i parafráze na známou Gottovu píseň „Korunou si hodím“, která začínala slovy „Do Koruny chodím, protože mám hlad …“

Většině z nás, kteří jsme Korunu navštěvovali, asi utkvěl v paměti jahodový koktejl, jehož se tady prodalo, vypilo a vybryndalo na oblečení od montérek až po smokingy neuvěřitelné množství. V padesátých letech se tu prodávalo okolo 50 tisíc porcí denně!

Ale nebyly jen koktejly. Proslulé byly bramboráčky (vzpomeňte na film „Jáchyme hoď ho do stroje“), ale i masové smažené placičky, které dnešní generace zná již jenom z McDonalda pod názvem hamburger. A tam ho podávají v nějaké pitomé sladké housce. Tenkrát se ovšem tato dobrota jmenovala „vepřenka“ a podávala se s hořčicí, cibulí a měkkým krajícem chleba. A byla to lahůdka, na kterou se nezapomíná. Stejně tak jako na domácí párečky, které byly opravdu ve střívkách a ne v nějakém „igelitu“ jako dnes.

Proslavené bylo i „ruské vejce“. Ono tedy s Ruskem nemělo nic společného a pamětníci tvrdí, že vzniklo jaksi z nouze, když v kuchyni zbyla drobátko plesnivá červená řepa a již mírně zasmrádlé „olejovky“. Spořivý kuchař tyto „suroviny“ pokrájel, smíchal s trochou bramborového salátu, přidal polovinu vejce natvrdo a celé to zamaskoval porcí majonézy. V souladu s tehdejší dobou, kdy vše z východu bylo nejlepší, nazval finální produkt ruským vejcem. Ono i tak to bylo ideologicky „pochybné“ protože carské Rusko bylo vlastně nepřítelem tehdejšího SSSR, ale to už pravděpodobně nikomu z tehdejších papalášů nedošlo. Jak chutnala ta opravdu první, to již dnes nezjistíme, ale ta další již byla výborná.

Vzpomínáme i na jedno z nejlevnějších jídel, kdy za pouhých Kčs 2,40, nebo možná 2,80, ona paměť už tolik neslouží, si mohl člověk objednat šest houskových knedlíků s omáčkou od plněného paprikového lusku. A když měl kliku, tak se mu objevil na talíři i zbytek lusku či kousíček té masové náplně. Zejména pro studenty to byla „božská mana“, kdy se dosyta najedli a zbylo jim tak mnohem více, když pak vyrazili „na pivo“ třeba k Vejvodům nebo i Ke Flekům, což byla tehdy hospoda, kam se mohl i chudý tuzemský student zajít osvěžit poctivým půllitrem vyhlášené černé třináctky za tuším Kčs 7,90. Ne jako dnes za Kč 59,- a ještě jen za 0,4 l.

Prostě Koruna byla díky svému umístění, lidovým cenám i pro svou otevírací dobu, na tehdejší poměry neobvykle dlouhou, kdy se zavíralo až ve 22 hod. místem, kam se slušelo zajít po práci, kině nebo divadle a nebylo nic zvláštního spatřit, jak si vedle sebe pochutnává tehdejší „somrák“ (něco jako dnešní bezdomovec) a dáma v hluboké večerní.

I když tušíme, že v případě znovuotevření Koruny už ceny asi nebudou tak „lidové“, jak je máme mnozí v paměti, přejeme panu majiteli, ať mu jeho záměr vyjde.

A ten jahodový koktejl, tak ten by tedy do sortimentu zařadit rozhodně měl!
Související články
Komentáře
Další články
Reklama
Reklama

Mohli jste přehlédnout

Ve Švédsku bylo objeveno děsivé rituální místo. Vědcům se naskytl nečekaný pohled do minulosti

Vyrobte si nevšední čelo za postelí. A za pár kaček

Postarejte se v zimě i o veverky. Tyto roztomilé akrobatky...

Převlékněte starý nábytek nebo okno do fólie. A bez lepení

Tyto rostliny raději nepěstujte. Mohou způsobit i smrt

Rakovina se nevyhýbá ani psům. Poznejte včas její příznaky

Blechy se umí pořádně zahryznout i do lidí. Jak se jich...